Listopad 2018

1/11 Mikulov od 18:00, informace ZDE
14/11 Havlíčkův Brod
15/11 Svitavy od 18:00 ZDE
17/11 Poděbrady od 17:00, odkaz na akci na FB ZDE
26/11 Brno od 19:00, odkaz na akci na FB ZDE

Říjen 2018

13/10 SK Malokarpatskej galérie kaštieľa v Chtelnici na výstavě Jána Husára "Reflection"
17/10 BRNO na koncertě Jan P. Muchow & The Antagonists, Fléda, info ZDE
19/10 DĚČÍN Městská knihovna v Děčíně, více informací ZDE
20/10 HAVLÍČKŮV BROD Kavárna Ve Vile, více informací ZDE

v listopadu také vyjde 2. vydání sbírky Hlavně zachraň sebe!

Budoucnost Psího vína, s komentářem

V čísle 16/2018 Tvaru vyšla "polemika" na téma budoucnosti Psího vína, kterou najdete ZDE, na stránce Tvaru, případně níže.

Neměl jsem chuť se k situaci vyjadřovat, nicméně takto nedůstojné ukončení fungování časopisu jsem se nakonec rozhodl nenechat bez komentáře. Adam Borzič dal možnost vyjádřit se i druhé straně, což je fér, nicméně mě zaráží, že aktuální redakce ve svém prohlášení lže, případně uvádí zavádějící informace. Stejně tak mě zneklidňuje, že Tvar tyto lži bez verifikace publikuje. Konkrétně:

1) Výzva k setkání proběhla v diskusi na fb až po vydání tiskové zoprávy, ačkoliv jsme se s Petrem Štenglem v otázce Psího vína angažovali již několik měsíců před jejím vydáním. Navrhované setkání mělo být tedy spíše o aktuální situaci (časopis v tištěné podobě končí), ne o jejím řešení (zachování časopisu v tištěné podobě) a jako taková celkem bezpředmětné.

2) Petr Štengl se s novou redakcí sešel, nicméně výstup byl nulový, jak jsem napsal výše. Je lež, že by Petr Štengl vyjádřil podporu ve smyslu, že podporuje kroky aktuální redakce. Na setkání šel proto, aby časopis v tištěné podobě zachránil, což byla jediná motivace setkání. Mimochodem četl a redigoval mé vyjádření a jeho postoj je v této věci zřejmý.

3) Důvod mého vyloučení z redakce nebyl "neplnění redakčních povinností a narušování chodu redakce", toto je prachsprostá lež, což mi potvrdil jak Petr Štengl, tak další členové tehdejší redakční rady, ve které nebyl nikdo z těch, kdo tuto pomluvu v článku napsali.

Odpověď aktuální redakce mě zaráží hlavně v tom, že se pouze ohrazuje, za použití nepravd, vůči mé osobě, namísto aby reagovali na výtky k tomu, že Psí víno potopili.

Takovéto jednání považuji za krajně neseriózní a vyvolává ve mě ještě více obavy a lítost nad tím, komu se časopis dostal do rukou.

jt


Literární časopis Psí víno v tištěné podobě končí, oznamuje tisková zpráva z prvního srpna. Volal mi to Petr Štengl, kterému to, stejně jako mnohým dalším, přišlo na e-mail. Smutná zpráva a naprosto nesmyslná. Proč končí, když jsme se už pár měsíců zpátky s dotazy obrátili na Olgu Pek s tím, že pokud by to s časopisem mělo takto dopadnout, jsme ochotní se o kontinuitu časopisu postarat. Ke mně a Petru Štenglovi se s touto výzvou přidal i Jaroslav Kovanda, zakladatel a po mnohá léta šéfredaktor Psího vína. Olga Pek nás ujistila, že nás bude informovat do konce srpna, jak se rozhodla, a sdělila nám, že situace není tak vážná. Situace byla vážná.
Olga Pek pozdě podala vyúčtování za předchozí rok, a tedy na základě grantových pravidel bylo Psí vino vyřazeno z možných žadatelů v příštím, tedy tomto, roce. Časopis nevycházel, což samo o sobě nebylo v pořádku, a mnozí již mluvili o jeho zániku. Byly prý plány, že se to období překlene tím, že bude Psí víno vycházet jako příloha A2, a podobné nesmysly.
Olga o nastalé situaci vůbec nediskutovala s redakcí a z její strany zavládlo mlčení, které ještě vystupňovalo obecné dohady. Nicméně jsme byli ujištěni, že je vše v pořádku a že budeme informováni, zda si současná redakce poradí sama, nebo zda využije naší nabídky. Věřili jsme, že tomu tak bude.
Aniž bychom byli jakkoli informováni o vývoji, zaskočila nás, jak již bylo uvedeno, tisková zpráva, že časopis v tištěné podobě končí a bude pokračovat pouze v internetové verzi. Nutno podotknout, že tuto tiskovou zprávu vydala sama šéfredaktorka, nikoliv redakce, protože někteří její členové se o všem dozvěděli rovněž z tiskové zprávy. Dokonce měla být připravena i verze tiskové zprávy s tím, že časopis končí úplně.
Samozřejmě nikdo není neomylný a každý dělá chyby. Místo toho, aby si však Olga Pek sypala popel na hlavu a jednoduše se omluvila (za což by se jí jistě dostalo pochopení), schovává se za tiskovou zprávu, která ovšem v důsledku až na pár zainteresovaných nikoho nezajímá.
Internetová verze Psího vína je tedy vnímána jeho současnou redakcí / neredakcí coby velký úspěch a krok správným směrem. Úspěchem však rozhodně není. Věřím, že každý, kdo se věnuje problematice literárních časopisů, ví, jak nesnadné je získávání peněz a kolik úsilí stojí každé číslo. Ano. Není to jednoduchá práce a není to ani práce dobře placená. Ale je to práce, která má smysl. Naříkalo se a naříká, že v kultuře nejsou peníze. Tento případ je ale výjimečný v tom, že na vině není ministerstvo a jeho škrty. Nikdo nahoře ho nezaříznul. Zařízli ho ti, kdo se o něj měli starat, a o to je to smutnější. Kdo si myslí, že je přechod na internetovou verzi moderní a logický vývoj, nemá pravdu. Pro literární časopis je zánik jeho tištěné podoby úpadkem a ztrátou, kterou nelze nahradit, ztrátou, kterou by žádná zkušená a kompetentní redakce dobrovolně nedopustila.
Sám vidím hlavní problém Psího vína v tom, že po Jaroslavu Kovandovi a Petru Štenglovi časopis už neměl žádného stabilního zodpovědného šéfredaktora, který by za časopis dýchal a nadřazoval ho všemu ostatnímu. Vzniklá situace je v podstatě jen logickým vyústěním politiky střídání šéfredaktorů a postupného odchodu zkušenějších redaktorů. Tenhle kolotoč, na kterém si každý vyzkoušel pár kousků a pak šel dělat své někam jinam, zůstal nakonec prakticky prázdný.
Situace Psího vína je špatná, ale ne neřešitelná. Jak jsem zmínil, s Petrem Štenglem jsme se již dávno nabídli, že bychom byli schopní časopis v tištěné podobě udržet. Dokonce se mi podařilo sehnat investora, který má zájem navýšit náklad časopisu a vrátit Psí víno tam, kde kdysi bylo – mezi elitní literární časopisy. Nicméně náš návrh nebyl přijat a pravděpodobně ani projednán. I přesto však samozřejmě nadále platí, což je výzva pro další redakce, pokud se ta současná k diskusi nemá a není schopná konstruktivně řešit své chyby a hledat východiska. Východiska co nejlepší ne pro sebe, ale pro časopis.
Jan Těsnohlídek
básník, redaktor, nakladatel, zástupce šéfredaktora časopisu Psí víno v letech 2008–2011

––––––––––ODPOVĚĎ PSÍHO VÍNA–––––––––––––

Členové Psího vína by na úvod své odpovědi rádi zdůraznili dvě důležité věci:
1. Psí víno v žádném případě nekončí, končí pouze jeho pravidelná tištěná verze. O jeho nové podobě uslyšíte v příštím roce.
2. Psí víno (viz níže) nemá o spolupráci s Janem Těsnohlídkem zájem.
Přes opakovanou výzvu JT nevyužil nabídku k osobní schůzce. Schůzka tak nakonec proběhla pouze s bývalým šéfredaktorem Petrem Štenglem, který nové koncepci Psího vína vyjádřil podporu.
Návrh Jana Těsnohlídka na „převzetí“ časopisu projednala usnášeníschopná členská schůze Spolku přátel Psího vína, z. s., 31. 8. 2018. Členská schůze návrh odmítla hlasy všech přítomných a rozhodla se jím dále nezabývat. JT není členem spolku, jelikož byl v roce 2011 vyloučen pro neplnění redakčních povinností a narušování chodu redakce. Od té doby se celých 7 let žádným způsobem na aktivitách spolku nepodílel.
Se zmiňovaným rozhodnutím šéfredaktorky a obsahem připravované tiskové zprávy byli všichni členové spolku seznámeni v týdenním předstihu.
Olga Pek, Luboš Svoboda, Ondřej Škrabal

Akce

V sobotu 23/6 budu číst v rámci festivalu Transforma v Táboře a v neděli 24/6 pak v Mladé Boleslavi v kavárně Škoda nezajít. Více informací najdete na www.facebook.com/jantesnohlidek. Od července pak bude kniha Hranice a zdi nejen na www.vecizpolicky.cz, www.jteees.blogspot.com a na akcích, ale i v knihkupectvích a na www.kosmas.cz.

ADA je!

Román ADA, jediná próza, kterou jsem zatím napsal, je opět k dostání - na webu JT's pouze za 120 Kč (v případě zájmu i s podpisem / věnováním). Stejně tak je už i v knihkupectvích a na www.kosmas.cz

Hranice a zdi


květen 2018
doporučená cena 147 Kč
cna na webu JT's v obchodě 120 Kč
ISBN 978-80-905633-9-1

Kniha Hranice a zdi je již pátou sbírkou autora, jehož tvorba vzbudila nebývalý ohlas. Těsnohlídek se vrací k delším útvarům, které charakterizovaly především jeho debut Násilí bez předsudků (Cena Jiřího Ortena), avšak nadále je hlavním rysem stručnost, důležitou roli hraje ticho. Tematicky se kniha Hranice a zdi rozkládá mezi bezútěšnou sociální kritikou a osobní výpovědí. Kniha obsahuje ilustrace od ceněného malíře Josefa Bolfa, které jsou ve výborném dialogu s Těsnohlídkovými básněmi. Tak jako v básních tak i na ilustracích jsou postavy, které jsou samy. Samy na své problémy, i na ty společenské.

Jan Těsnohlídek - ryby v akváriu

ryby v akváriu

život
je i tohle –
tohle
co z něj zbylo
tohle
co z nás zbylo

– – –

díváme se na sebe
díváme se na sebe
krátce
jinak
se na sebe díváme –

je ticho
díváme se do podlahy
díváme se z okna
prší
co za počasí – co?
říkám
jo
říkáš
život
je i tohle –
do práce
z práce
do práce
z práce
víkendy
            svátky
                        dovolený –

život
je i tohle –
bez válek a neštěstí
bez lásky a
            všech těch pocitů –

ryby v akváriu

doktoři
pečlivě opravujou naše
            rozpadající se těla
                        rozpadající se hlavy –

vyměňujou vodu
vzala sis prášky?
ptám se
jo
říkáš

dlouhý
dívání do zdi

dlouhý
ticho
život
je i tohle
říkám –

lžu si



lžu ti



(z připravované sbírky Hranice a zdi, vychází v dubnu 2018 v JT's nakladatelství)