báseň, podle které bude pojmenována nová sbírka:
rakovina
všechny ty krásný
nový domy
ambiciózní
moderní architektura
to nejsou než strupy na kůži nemocnýho těla
tohle
se nevyléčí
s timhle
už nejde nic dělat -
dřív snad
za každejma dveřma bylo místo
kam jít
kam utýct
nebo se aspoň schovat ale
něco se změnilo něco
hnije a smrdí
unavený lidi
rozšlapávaj hovna po chodníkách tohohle města
tohle město
držej pohromadě dluhy
tohle město
držej pohromadě antidepresiva
kravaty jak oprátky
auta jak rakve
tramvaje jako plynový komory
prosklený kancelářský budovy jak
odkrytý masový hroby –
lidi na ulicích otvíraj a zavíraj pusy
jako by mluvili ale
neříkaj nic
přejedený a prázdný
prázdný a přejedený
se míjej
____________________________________________________________
my second book will be named after this poem:
cancer
all those beautiful
new houses
ambitious
modern architecture that
isn’t but scabs on the skin of a diseased body
this
is incurable
there is
nothing to be done –
once there maybe was a place behind each door
where to go
where to escape
or to at least hide but
something changed something
is rotting and stinks
weary people
trample dog shit on the sidewalks of this city
this city
is held together by debt
this city
is held together by antidepressants
neckties like nooses
cars like coffins
trams like gas chambers
glass office buildings like
unearthed mass graves –
people on the streets open and close their mouths
as if they were talking but
they don’t say anything
stuffed and empty
empty and stuffed
they pass each other by
