Kde se vám v básních berou skandinávské motivy?

Když jsem po střední škole rok pracoval u nás na Vysočině v Havlíčkově Brodě v knihkupectví, párkrát jsem sehnal v on-line aukci levnou jízdenku. Tam a zpátky za šest stovek. Kodaň, Oslo, Helsingborg na jižním pobřeží Švédska, odkud jezdí každý víkend zadarmo trajekt plný opilých Švédů do Dánska nakupovat úplně nekonečně moc alkoholu. Já si koupil oříšky a rozinky, vzal baťůžek a spacák a týden si tam bydlel. Na ulici. Jen tak si chodíš a koukáš na lidi, máš čas si uvědomit, jací jsou, jaký jsi ty. Když nemáš prachy, ukradneš jabko anebo sebereš flašku a dáš ji do výkupu... Láká mě skandinávská příroda a hlavně miluju jejich literaturu. Høeg, Björneboe, Christensen, který napíše šest set stránek a nenudíš se ani trochu. Poloviční bratr je nejlepší knížka na světě! Fosse na každé stránce opakuje jednu větu stokrát a mě to tak dostává! Líbí se mi skandinávská syrovost.

Syrovostí se ohání snad každý mladý autor...

Jenomže u nás je to spíš fňukání, že týpek má problém a jak hrozně trpí. Přitom je nabíledni, že jen plácá kolem sebe a snaží se zaujmout. To je jako na internetu, kde dost lidí píše jenom proto, aby zapadli do sociální sítě. Komunita neposoudí kvalitu básně, ale to, co jsi prožil. Ta holka se ti líbila, nic nebylo, jsi smutnej? Povzbudíme! Skandinávci píší bez příkras a bez zbytečných gest. Nechají tě vzít si, co chceš.

Násilí bez předsudků označili za generační zpověď. Platí to?

Kdo je mladá generace? Cikáni, co hrajou na Žižkově fotbal, nebo lidi, co nedělají nic jiného, než že chodí do školy a ze školy? Já se počítám spíš k těm chudším… Jediný veliký společný problém takzvané mé generace je, že žádný veliký problém není. Život je celkem jednoduchý. Zajdeš do obchodu, koupíš, na co máš chuť. Když máš peníze. Násilí je spíš můj osobní názor na společnost a ztotožnit se s ním může šedesátiletá babička stejně jako osmnáctiletý kluk. Každému podle jeho gusta.