Recenze na roman ADA v Instinktu

Nemělo to cenu, ale...

Básník a nakladatel Jan Těsnohlídek ml., držitel Ceny Jiřího Ortena za sbírku Násilí bez předsudků, se pustil do psaní prózy: jeho prvotina Ada nabízí silný milostný příběh.

Vlastně je to úplně jednoduché: mladý vypravěč z Prahy se zamiluje do o něco starší dívky z Krakova. Oba tuší, že to „nemá cenu“: jsou od sebe vzdáleni deset hodin cesty vlakem; ani jeden po mnoha zkušenostech s jinými vztahy nemá potřebu to znova pokoušet. Ale bezejmenný hrdina do toho chce jít, cítí, že to tentokrát bude ono, že se všechno prolomí - vnímá Adu z Polska jako svou poslední šanci. Příběhů podobného typu známe spoustu a i tenhle skončí jako všechny ostatní. Co je ale na Těsnohlídkově próze přitažlivého, je - podobně jako u jeho básní - autentický pocit.

Jasně, pro leckoho je to ohrané: kluk mezi dvacítkou a třicítkou, trochu umělec, trochu intelektuál, trochu povaleč - momentálně je zamilovaný, ale před měsícem řešil něco jiného než Adu a za pár měsíců to bude zase jinak. Ale ačkoli máme mladých literátů tuny, nikoho nemůžeme pokládat za generační hlas - Těsnohlídek se tomu blíží nejvíc. Na rozdíl od něj totiž má málokdo odvahu psát nejen o současnosti, ale psát současně. A především - nebát se zabývat sám sebou. Možná i proto je většina české literární scény na Těsnohlídka alergická - ale to je jejich problém. On tenhle polosvět nepotřebuje a čtenáři koneckonců také ne.

Próza nezapře autorův básnický původ: je rytmizovaná, často se opakuje, hraje si se slovy. Na druhou stránku je novela po formální stránce nepropracovaná, autor nebyl ve slovních variacích úplně důsledný.

Možná šlo při psaní hlavně o to, vychrlit všechno na papír dřív, než se to zapomene. A vyplatilo se: není to úplně ústrojné, ale zato velmi živé čtení. Těchhle pár postřehů z cesty vlakem mezi Prahou a Krakovem doznívá ve čtenáři dlouho.


 Jan Těsnohlídek ml.: Ada.

JT’s 2012, 72 stran.

Vojtěch Varyš, Instinkt 22.11.2012,s. 60